Koriandr setý]V dnešní době se hojně rozmáhá pěstování bylinek a to hlavně na zahrádce, a pokud nepatříte mezi ty, co mají doma zahrádku, nezoufejte. Zejména dnes je k dostání mnoho různých druhů bylinek, které se dají pohodlně pěstovat doma v kuchyni a to v květináči.

Bylinky jsou často nenáročné a stačí jim malý květináč. A co je při podávání chodů lepší, než čerstvé bylinky? Ať už na ozdobu, nebo dodání té správné chuti. Navíc bylinky hezky vypadají a vydávají libou vůni.

Mezi takové bylinky patří i koriandr. Každý však koriandr rád nemá.

Koriandr je bylinkou, která rostě hlavně ve Středomoří. Jako koření se pěstuje už po celá tisíciletí. Znali ho lidé v Indii i v Egyptě. Jako bylina je jednoletá a i přesto, že se u nás lehce pěstuje a je lehko k dostání, moc jsme si nezvykli tuto bylinku v kuchyni užívat a je to škoda.

Jako koření je koriandr voňavý a chutný. Navíc je i léčivý. Lístky této bylinky obsahují vitamíny B1, B2, C a A. Koriandr navíc pomáhá ničit škodlivé bakterie, které se usídlují ve střevech a dokáže tak skvěle pročistit tělo. Semena koriandru se používají i k přípravě čaje. Mají za úkol zlepšit chuť a odehnat problémy s nadýmáním.

Koriandr je příbuzný kopru, fenyklu, celeru, anýzu, mrkve i petržele. Snadno se tak koriandr pěstuje, rychle vysemení a roste. Vegetační období této byliny je krátké. Semínka už klíčí za pár dní a za tři týdny můžete užívat první spodní lístky. Pokud máte v plánu užívat koriandr po delší dobu, zaštipujte vrcholky, které se ženou do lodyhy s květem. Lístky, které jsou navrchu, bývají nejaromatičtější. Chuť koriandru je sladkohořká a často tak nachází koriandr uplatnění v salátech, pomazánkách, polévkách a v rybách, zkusit ho můžete zamíchat i do bramborové kaše.

Koriandr: Zlatohnědá semínka

Koriandr se stejně jako v květináči pěstuje lehce i na zahrádce. Koriandr se spotřebovává úplně celý až na květy. Sklízet můžete nejen semínka, ale také kořeny. Zralá semínka koriandru se nechávají uschnout. Kořen koriandr chutná podobně jako křen. Zatímco semínka této byliny voní po švestkách, či pomerančích a mátě.

Koriandr je vhodné koření na houby, okurky i červenou řepu. Pokud se udí s masem, dodá mu krásné aroma a vůni. Koriandr se přidává do pravého norimberského zelí. Koriandr, ač to mnozí možná neví, správně patří i do klasických receptů na houbovou a rajskou omáčku. Koriandr může být přidán i do chlebů a perníků. Zejména v indickém kari je koriandr hojně zastoupen.

Z koriandru můžete zkusit i pikantní zelný salát.

Použijte bílé zelí nasekané najemno. Poté potřebujete nastrouhat jednu větší mrkev. Na pánvičce na oleji lehce osmahněte lžíci hořčičných semínek, dokud nezačnou praskat. Poté přidejte zelenou pálivou papriku nasekanou, teď už stačí trochu sojové omáčky a dvě lžíce citrónové šťávy. V dalším kroku stačí smíchat zelí a mrkev a na mírném plameni se vše promíchá. Poté se slije olej a do salátů se vmíchá hrst kopru a lístky koriandru, samozřejmě nasekané. Stačí přidat olivový olej, osolit a přidat citrónovou šťávu. Tento salát se jí chlazený, nebo mírně teplý. Je vhodný k pečivu, ale také ke grilovanému a upečenému masu.

Opička]Na polovici cesty od Sušice k Horažďovicům, minete Dobřín a Čepice, uvidíme na levém břehu nad otavským údolím bělavé hradby tajemného hradu Rabí. Je proslulí svou pověstí a kulatými věžemi, je to náš nejmohutnější hrad. Rabí je staleté sídlo Švihovských, byl vystavěn v XIII. století, pro Půtu Litického z Potenštena. Ale později byl přestavěn. Náhlá pověst pochází z dob Půty Švihovského, kdy z dalekých končin si Půta přivezl na Rabí opici. Opice byla neobyčejné velikosti a u nás tu dobu celkem neznámou. Tu jednoho den roku 1494 odjel Půta do Prahy, opice byla špatně hlídaná a utekla. Hrozně se jí líbilo okolí a tak docela dováděla. Potkal jí v lese rolník z vesnice Hakný. Hrozně se jí lekl a běžel do vesnice s tím, že po lese běhá chlupatý čert. Sklidil však jen posměch občanů. Ale nebyl jediný kdo jí viděl a tak se lidé usnesli, že na satana vytáhnou, aby jej zahnali, nebo zabily. Vzali sekery, kopáče,kosy…vše co se našlo a táhli do lesa. Opice když viděla hodně lidí, ozbrojených po zuby, vyšplhala na ten nejvyšší strom a na rolníky dolů se ušklíbala. Porazili tedy jedli, opička přeskočila na druhý strom ,porazily tedy druhou jedli. Když zjistily, že to nepůjde začali po opici házet kamení, až jí párkrát trefily a srazily na zem. Když domnělý čert sletěl na zem pokousal pár lidí a Hejničtí jej dorazily. Odvezli ho Půtovi, ale Půta byl velmi rozlícen, od té doby nazval Hejničtí bláznivými a nařídil jim odvádět takzvanou opičí daň, tu Hejničtí platily ještě do konce XVII. století. A když budete v jižních Čechách určitě se nezapomeňte podívat k Černému jezeru, které je bezedné, okolo něj se rozprostírá prales velmi starých stromů. Říká se mu též Čertovo jezero, a má rozlohu skoro 37ha. Je velkolepé a oslňující, tajemné a také jsou zde ryby, pstruzi které mají i 7 kg i více. Ráz jezera patří k typické Šumavě, nelze ho dokola obejít, někde jsou tu svahy strmé a skalnaté. Celé jezero srývá mnohé tajemství. Určitě stojí za prohlídku.

I když to zní dost nevšedně a ne každému to může být po srsti, pravdou je, že tato terapie se opravdu v léčitelském světě využívá a má mnoho pozitivních odezev.

V podstatě jde o alternativní léčebný směr, který využívá léčivé síly moči. Ta působí na celý organismus pozitivně, díky minerálům, enzymům, vitamínům, i hormonům. Navíc obsahuje i biogenní stimulátory a močovinu, která má protirakovinový účinek.

Také se zde pracuje s teorií, že moč v sobě obsahuje informaci o přímých nemocech, které trápí náš organismus. Moč se bere jako universální nosodický lék. Při této metodě se moč přijímá ústy a to za účelem zpevnění zubní skloviny, nebo dezinfekce mandlí a ústní dutiny. Také se moč tímto způsobem užívá k odstranění polypů v žaludku a také v tenkém střevě, nebo k uzdravení žaludku či dvanácterníku. Moč také napomáhá k léčbě ledvin, při hormonálních poruchách, pro zvýšení imunity, při léčbě žlučníkových kamenů a při nemoci jater. Také se užívá v době infekčního onemocnění a jako močopudný prostředek při nemoci srdce, moč se vždy přijímá ústy.

Moč se může také přijímat klystýrem a to při metodě očištění tlustého střeva, nebo k vyživení organismu minerály a také stopovými prvky.

Moč se užívá i k promývání nosohltanu a to za účelem ozdravení organismu, kdy napomáhá při oslabení sluchu, paměti, čichu či zraku.

Nejčastěji se však moč aplikuje na pokožku, kde příznivě ovlivňuje celý organismus. Moč tu léčí kožní problémy, také tímto čistí tělo a doplňuje potřebné minerály a stopové prvky.
Urinoterapie je zkrátka zajímavou metodou a záleží na každém zvlášť, jestli si tuto metodu vybere, či ne, ke zlepšení zdravotního stavu svého těla.

Bylinky za oknem]I když za okny mrzne až praští, tak pro milovníky bylinek začíná pomalu ale jistě čas jejich předpěstování. A jak si předpěstovat zdravé silné rostlinky? Je třeba dodržet několik pravidel a rad.

Květináč se semínky umístíme na světlé teplé místo, nejlépe za okno na jižní straně domu. Semínka potřebují také dostatek vláhy, proto je nesmíme zapomenout pravidelně zalévat.

Bylinky nepatří k náročným rostlinám, proto jim nemusíme připravovat speciální zeminu. Dbejte však na to, aby zemina neobsahovala příliš velké kameny nebo aby nebyla příliš těžká. Semínkům byste tak znepříjemnili až znemožnili klíčení. Zapomeňte na to, že čím více semínek zasejete, tím budete úspěšnější. Semena bylinek potřebují prostor, proto je vhodné je vysévat řídce. Klíčení bylin nějakou dobu trvá, proto nebuďte nervózní, když se hned druhý den neobjeví malá rostlinka.

Na výsev nemusíte používat okrasné květináče, ale stačí i nejrůznější kelímky od jogurtů.

Silné rostlinky si zajistíte tím, že jim opět dopřejete prostor. Slabé rostlinky z květináčů odstraňte, dopřejete tak dostatek místa těm ostatním.

Pokud je rostlina stará asi jeden měsíc, nastala vhodná doba na přesazení sazenic do větších nádob, pokud už venkovní teploty napadají příliš pod bod mrazu můžete odolnější rostlinky vysadit do záhonu. Pokud nejste vlastníkem zahrádky nezoufejte, i tak si můžete bylinek užít dosytosti. Pěstujte bylinky dál v květníku. Dbejte ale na dostatek prostoru, aby mohly vyrůst silné rostliny. Řadu bylinek můžeme takto pěstovat v květináči po celý rok a mít je tak neustále čerstvé.

Pokud s pěstováním bylinek teprve začínáte, je vhodné sáhnout po těch méně náročných, které vypěstuje opravdu každý. Patří k nim například bazalka, kterou využijeme v italské kuchyni, petrželka, tymián, majoránka nebo máta, z níž lze připravit lahodný čaj.

Kickbox]Kickbox je známým sportem už hezkých pár desítek let. Stále vznikají nová a nová centra, kde se kickbox vyučuje a také je o něj neustále zájem. Vyhledávají ho především muži, kteří v tomto sportu nalézají uvolnění, možnost se něco přiučit, ale také skvělý prostředek jak formovat postavu.

Nicméně kickbox mohou cvičit i ženy. A není žádnou výjimkou, že jsou některé ženy oddány tomuto sportu, i když většině něžných pohlaví se tato forma může zdát poněkud drsnější.

Kickbox – Historie vzniku

Co to vlastně kickbox je? Je to sport, který v sobě nese několik prvků bojových umění. Tyto prvky se nejlépe využívají a také jsou nejúčinnější až v přímém boji. Kickbox má mnoho stylů, ale také forem.

Kde kickbox vznikl, kdo ho vymyslel? Tento druh sportu vznikl během 70. let v USA. Jeho zakladatel nebyl nikdo jiný než Howard Hanson. Ten věděl, že na světě existuje mnoho druhů bojových umění a to především v Asii, kde bylo známé hlavně karate, kung-fu a jiné. Ale i v Africe a Jižní Americe existovala různá bojová umění a tak se Hanson snažil vytvořit pravidla a systém soutěže, který by vyhovoval všem.

Většina mistrů bojových umění byla na svůj druh sportu natolik hrdá, že nepřipouštěla možnost, že by snad bylo něco lepšího. Bylo to dáno i tím, že neexistovala žádná univerzální pravidla. A proto vznikl kickbox.

Jak již bylo řečeno kickbox má mnoho forem a stylů. Mezi styly patří i jeden, který se nazývá Semicontact. Ten je hlavně přerušovanou formou boje. Když jeden z bojovníků schytá ránu do bodovaného místa, jako je hlava a tělo, boj se přeruší a přidělí se body na příslušnou stranu. U Semicontactu k sobě stojí bojovníci bokem a své výpady kontrolují. Důležitá je hlavně rychlost, technika a postřeh. Boj trvá zhruba dvě minuty, ve finále pak 4 minuty s minutovou přestávkou.

Kickbox – Styly a formy

Mezi další styl patří i Lightcontact. Jde o lehkou formu boje a techniky musí být provedeny lehkým dotekem. Bojovníci k sobě stojí otevřeně, tedy čelem k sobě. Důležité v tomto stylu je napojení technik, znalost prostoru a schopnost předvídat. Boj trvá tři minuty, stejně trvají i finálové zápasy.

Takzvaný Fullcontact je plnokontaktní forma boje. Boj probíhá s potřebnou razancí a snahou o nejvyšší účinnost. Bojovníci k sobě stojí také otevřeně a v tomto stylu rozhoduje zejména tvrdost. Boj trvá čtyři minuty a finálový boj pak šest minut s přestávkami.

Dalším a posledním stylem je Lowkick. Jde také o plnokontaktní formu boje. Postavení bojovníků je také otevřené. V tomto stylu lze používat i jinak zakázaný nízký kop na stehno. V tomto stylu také rozhoduje zejména tvrdost. Boj trvá zhruba čtyři minuty a finálový boj šest minut, také s přestávkami.

Kickbox má také tři formy

Jednou z nich je Hard style. Tady jde o cvičení různých sestav s plným nasazením a tvrdostí. Hodnotí se tu rychlost, přesnost, tvrdost a také dechová koordinace s technikami.

V Soft style, jde o cvičení sestav, které jsou v duchu Kung-fu. Hodnotí se tu zejména obtížnost a pestrost sestavy, také pružnost, stabilita a přesnost. Důležitá je tu i měkkost a plynulost technik.

V poslední formě, ve free stylu jde o cvičení sestav za doprovodu hudby. Hodnotí se tu obtížnost, pestrost, choreografie, synchronizace s hudbou a kombinace technik a také celková přitažlivost představení.

Nepřehlédněte:

• Thaibox: Tvrdý bojový sport z Thajska
• Taekwondo I. díl: Korejská sebeobrana
• Taekwondo II. díl: Pravidla, která se musí dodržovat
• Sebeobrana
• Box: Boj odvážných mužů