Třezalka tečkovaná]Vytrvalá bylina s bohatě větveným oddenkem a s přímou, tuhou, nahoře větvenou lodyhou až 60 cm dlouhou. Listy jsou vstřícné podlouhlé vejčité, až 3 cm dlouhé, lysé, celokrajné a v průsvitu proti slunci tečkované, s jemnými černými žlázkami. Zvláště při okraji. Žlázky obsahují hořký olej. Květy 20 – 25 mm velké a jsou sestaveny v bohaté láty složené z vidlanů a šroubelů. Mají 5 zlatožlutých plátků korunních, po okraji tečkovaných černými žlázkami, které při rozetření též roní černočervený olej. Plodem je tobolka. Kvete od června do září.

Výskyt:
Třezalka je rozšířená v Evropě, Asii a v severní Africe. U nás se honě vyskytuje na slunných stráních, na mezích, pastvinách, v houštinách, ale i na rašeliništích od nížiny do hor. Užívanou částí je Nať (Herba hyperici) a květ (Flos hyperici).

Sběr a úprava:
Nať třezalky se sbírá v době květů, nejlépe v červenci a v srpnu v délce asi 20 – 30 cm. Celá rostlina v droze musí být listnatá. Svazuje se v kytice a rozvěšuje se ve stínu na provaze nebo na tyčích a bez obracení se rychle suší. Umělá teplota při sušení nemá přesáhnout 35 stupňů. Bylina je bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Nemají v ní být plody. Bylina, a zejména květy se po zvlhnutí rychle zabarvují a hnědnou. Je nutno ji občas prohlížet, eventuálně přesušit.

Účinné látky a působení:
Třezalka obsahuje hlavně silici, flavonový glykosid hyperosid, důležitá barviva, hypericiny a třísloviny. Obsah a vzájemný poměr barviv kolísá podle lokality. Obsah tříslovin se skladováním zmenšuje. V suchých plodech je dosud málo známá antibakteriální látka. Třezalka působí příznivě na
látkovou výměnu a na vylučování žluči, zlepšuje krevní oběh a zmírňuje dráždění. Vyznačuje se i mírným sedativním efektem. Má také hojivý a protizánětlivý účinek.

Užití:
Třezalka se užívá vnitřně v nálevu jako sedativum, antiflogistikum a mírné diuretikum při nemocech trávicí soustavy s nedostatečnou činností žaludku, jater a žlučníku, při dráždivosti, neklidném spánku a také při nemocech ledvin. Zevně slouží jako adstringens nejčastěji v oleji, dobře hojí popáleniny i kůži spálenou sluncem, těžce se hojící rány a hemeroidy. Třezalka tečkovaná je rostlina vyvolávající foto-senzibilizaci.

Poznámka:
Po rozemnutí čertvých listů a květů se uvolňuje červené barvivo („krev svatého Jana“), z toho vzniklo mnoho pověr o zázračném účinku třezalky, které se lidově říkalo bylina sv. Jana

Fransico Pizzaro]Když Incké říši panoval Huayna Capaka, který svůj čas trávil hlavně na severu Quitu, začali na pobřeží přistávat první Španělé. Španělé však na tento kontinent zavlekli nemoc, dosud nepoznanou, epidemii pravých neštovic. Na tu nebyli Inkové zvyklí a vůbec neznali evropské nemoci, navíc pravé neštovice jsou velice závažným onemocněním, a tak spoustu obyvatel Incké říše této nákaze podlehlo. Dokonce na ni zemřel i panovník Incké říše Huayna Capaka.

Nastala otázka, kdo po něm usedne na trůn. Měl dva syny Huáscara a Atahualpu, oba chtěli vládnout. Proto spolu vedli bratrovražedné boje, které trvaly mnoho let. Atahualpa, který trumfoval a se svým bratrem vyvraždil většinu tehdejší cuzcoské šlechty. Bylo 16. Listopadu 1532 a Atahualpa se dostavil se svým několikatisícovým neozbrojeným vojskem na pozvání Španělů na náměstí v Cajamarce. Tam na ně lstivě zaútočila ani ne stovka ozbrojených conquistadorů, které vedl Fransico Pizzaro.

Inkové byli natolik v šoku, že se nepostavili ani na odpor, a z větší části byli pobiti. Jejich vládce Atahualpa byl zajat. Podmínkou propuštěné bylo naplnit zlatem místnost, kterou Španělé určili. Přestože to poddaní Atahualpy udělali, Španělé ho odmítli propustit. Roku 1533 ho obvinili ze spiknutí a následně ho popravili.

Pizarro, který vedl španělské vojáky, následně vytáhl na Cuzco. Cestou potkal Manco Inky, byli to Inkové, kteří přežili z Huáscarovy větve a k Pizarrovi se rádi připojili, neboť Atahualpa jich mnoho pobil. Pizarro dobře věděl, že nemá tolik vojáků a rád Inky mezi sebe přijal, jejich vůdci pak přikázal, ať sestaví armádu. Nakonec vytáhl proti Cuzcu s 50 vojáky a 10 000 Inky. Nakonec generál z Cuzca ustoupil a cesta do Cuzca byla volná. Během několika let došlo ještě k několika povstání ze strany Inků, i přestože Inkové si podrželi nezávislost do roku 1572, Incký věk skončil.

Nepřehlédněte: Inkové

• Inkové I. díl: Nedobytná říše
• Inkové III. díl: Co po sobě zanechali?

Podzim barevné listy]Konec léta je za námi a nastává podzim. Mohu jen říci, že pro ty kteří ho nemají rády, je to krásný čas plný barev. Barvy podzimu uchlácholí naše nervy. Kdo trpí na deprese, ať se okolo sebe více rozhlíží. Podzim nejsou jenom plískanice, ale i krása stromů, keřů a celého okolí. Příroda se připravuje na svůj spánek. I zvířata, to cítí. Mění své kožíšky za teplejší, to bychom měli udělat i my. Slečny schovají své pupíky a zabalí se do teplejších vrstev oblečení. Pro pány nastáva období klidu, minisukně, po kterých tak krásně pokukovali a které rozehřívali jejich srdce, nahradí kalhoty. Ale pokud se kolem sebe rozhlédnete, uvidíte, že podzim a přicházející zima, je přeci taky moc krásné období roku. A jaká tedy bude ta přicházející zima? Mírná, ale hodně sněhová.
Silné mrazy budou mít své výkyvy, ale nebudou tak vládnout. Na horách si sněhu užijeme dostatek, proto již teď, zkontrolujte svou lyžařskou výbavu. Je čas si zarezervovat místo na horách, tato zima, za to bude stát. Myslím, že bude i delší. Příroda nám ukazuje na stromech, příklad jeřabiny, někde jich je moc, někde zase málo. Tak to bude i s naší zimou, někde moc, někde málo sněhu. Ale budeme spokojeni. Co můžete udělat, teď. Pro malé tvorečky, co trpí v zimě, myslím tím ptáčky. Udělejte krmítko, nebo ho kupte, i v zverimexu se dá pořídit, je to ten nejlepší dárek, co můžete přírodě dát. Nezapomeňte s příchodem prvních mrazů a sněhu do něj pravidelně sypat krmivo. Každý si z přírody bere, je čas do ní i dávat, je to koloběh, pokud jenom berete, za čas na vás příjde smůla. Začněte dávat, i pocit z toho budete mít velice dobrý a o pocitech to přeci je, ne?

Guarana]Guarana, svým oficiálním názvem Paulinie nápojná je zvláštní druh keře, který je původem až z daleké Amazonie. Dlouhá staletí tuto vzácnou bylinu užívali tamní indiánské kmeny, protože už tehdy věděly, že má silné povzbuzující účinky. Guaranu považovaly za posvátnou, která sloužila k nabytí nové síly a léčila problémy se střevy.

Guarana je výbornou rostlinou, protože stimuluje mozkovou činnost, také dokáže zvýšit výkonnost a pomáhá bojovat s únavou. Má podobné účinky, jako káva, ale na rozdíl od ní, obsahuje i vitamíny, které dokáže udržet v těle, a zároveň nepřekyseluje a také ke všemu nedráždí žaludek.

Název této rostliny je odvozený od slova wara´ná. Je velice důležitou hlavně pro brazilské kmeny, jako jsou Tupi a Guaraní.

Guarana nápoj]Guarana má malé a kulaté plody, které rostou hlavně v trsech. Při svém dozrávání často pukají a vevnitř jsou černá semínka. Ty zralá spadnou na zem a pomocí rukou se sklízí. V dalším procesu se suší a postupně pomalu rozemelou až na drobný jemný prášek.

Rostlina obsahuje kromě rostlinných silic, pryskyřice, třísloviny, taninu, theofylinu, theobrominu a vitamínu C, také kofein a vitamíny skupiny B. K tomu také obsahuje další zdravé látky. Podporuje fyzickou i duševní výkonnost, bojuje proti únavě, pomáhá zrychlit metabolismus a trávení a také spalování tuků. Snižuje bolest a podporuje účinky léků proti bolestem. Pomáhá při problémech s potencí a s menstruací, také je dobrým nepřítelem migrény a má afrodiziakální vlastnosti.

Avšak Guarana zvyšuje krevní tlak a také zrychluje tep, proto je potřeba hlídat si dávky. Také by ji neměly užívat kojící a těhotné ženy a nesmí se užívat dlouhodobě. Obsahuje dvakrát více kofeinu, než káva.

Beef]Láska prochází žaludkem a většinu mužů na dobré jídlo utáhnete jako na vařené nudli. Co třeba něco francouzského? Znáte boeuf bourguignon? Několik hodin pomalu dušené hovězí, nejlépe kližku, dusíme v troubě s vínem, zeleninou a kořením. Nenechte se mýlit, není to žádný obyčejný guláš, je to jídlo, kterým nepohrdne ani ten nejmlsnější jazýček. A přitom je velmi jednoduché. Připravte si hovězí kližku, mrkev, víno, špek, snítku tymiánu, rozmarýnu, dva, tři bobkové listy, rajský protlak a samozřejmě sůl. Všechno nakrájejte, maso na kostky, mrkev na kolečka, špek na proužky a můžeme začít.

Boeuf bourguignon

Nejprve ve vodě povařte plátky špeku. Pak naplňte litinový hrnec masem a povařeným špekem, doplňte kořením a strčte do trouby, bez poklice, pěkně zprudka, aby se všechno zatáhlo. Přichází na řadu víno. Musí být červené a velmi kvalitní. Na kvalitě vína totiž závisí výsledný efekt pokrmu. Nešetřete s ním. Nesmíte zapomenout přilít silný hovězí bujon, ten skutečný, žádnou chemickou kostku. A znovu s hrncem do trouby, ale maso už je už pod pokličkou. Stáhněte teplotu asi na sto třicet stupňů Celsia a nechte probublávat až do té doby, než se maso stane měkkým. Trvá to opravdu několik hodin. Vytahejte větvičky od koření, lístky bobkového listu a ochutnejte. Ta slast, která se vám rozplyne po jazyku se nedá ani popsat.

K boeuf bourguignon podávejte dušené houby, glazované šalotky a sváteční noky. I jejich příprava je velmi jednoduchá. Šalotky oloupejte, vhoďte na pánev s trochou cukru, soli a podlijte stejným vínem, jakým jste podlévali maso, někdy lze přidat i trochu vinného octa. Cibuličky nechte změknout. Houby osolte, poduste na trošce másla a noky vyrobte z krupice, vajec, mléka a hrstičky parmazánu. Receptů na výborné noky je všude dost.

Pokud by se vám boeuf bourguignon před vaším milým podařilo ukrýt do druhého dne, byla by jeho chuť ještě mnohem intenzivnější.