Stvoření]Pojďme si společně zkusit trochu zapochybovat o vzniku člověka.
Lidé jsou totiž rozděleni v názorech na stvoření a evoluci. Myslím si, že obojí je poplatné, zároveň obalené závojem nejasností a představ.
Ale opravdu je tak těžké uvěřit ve stvoření člověka ? Skutečně není vidět nic, co nám tento počin připomíná ? Myslíte si, že Země a celý vesmír kolem ní jsou jen důsledky shody okolností, tedy že nejsou dílem někoho inteligentního? Nebo jsme jen produkty biologické polévky, ze které vylezli plazi a z nich se rekrutovali savci ?
Zkusme si nastínit jeden z názorů a položit známou filozofickou otázku :
Co bylo dříve na Zemi ? Dospělý lidský jedinec nebo embryo ?
Na tuto otázku nám odpovídá například Bible, v níž se píše, že první byla stvořena dospělá dvojice lidských bytostí, která poté zahájila vlastní reprodukční proces. I laik pozná správnost tohoto tvrzení. Vysvětleme si proč.
Vezměme si evoluční teorii a zrození savců. Všimněte si, že jde pouze o teorii, ovšem velmi všeobecně přijímanou. Jde vlastně o paradigma, které je ve skutečnosti spojením Darwinovi evoluční teorie a mendelovské genetiky. V této teorii hraje klíčovou roli hromadění nahodilých změn a přirozený výběr. A právě ono nahromadění nahodilých změn by mělo být příčinou vzniku člověka. Laicky řečeno – podle současných vědeckých poznatků se člověk vyvinul v důsledku komplikovaných a dlouhodobých historicko-evolučních procesů. Tak a teď jste z toho moudří, že ? Biologická evoluce je prostě pro laika nesrozumitelná hlavně proto, že je dosti neurčitá, matoucí a plná domněnek či předpokladů.
Ale nechme vědeckých řečí a přibližme si evoluční vznik člověka trochu jednodušeji, tedy z pohledu většiny z nás – logicky myslících laiků. Všeobecně se soudí, že se praorganismy vyvíjely ve vodě. Tedy v jakési biologické polévce, z které přijímaly potřebné látky. A vývoj člověka z plazů – nevím, nevím….
My už z přírodopisu přeci víme, že i nejjednodušší bakteriální buňka obsahuje několik tisíc různých druhů makromolekul, které jsou propojeny ve fungující celek. Tak složitý celek nemohl vzniknout náhodným seskupením svých složek. Mezi metabolonem a nejjednodušší buňkou existuje tedy obrovská mezera ! Otázka vzniku života totiž souvisí s momentem vzniku genetického kódu a zabezpečením přesné replikace nukleové kyseliny, obsahující genetickou informaci. Jenže vznik tohoto důležitého momentu vám dnes nikdo nevysvětlí !
A teď si představte – zcela náhodou (!) se v této biopolévce složí a objeví spermie s vajíčkem. Samozřejmě čistě „nahodile“ se spojí. Vida, náhle tu máme embryo. I když si odmyslíme matku či překleneme prenatální období, tak si už nebudeme schopni odmyslet období novorozenecké. Vynoří se příliš mnoho otázek. Co se pak stalo s naším miminem ? Žilo ve vodě a krmilo se touto biopolévkou ? Nebo samo vylezlo na břeh, nadechlo se a bez kojení i matky se začalo normálně živit ? Klidně si představte třeba jednodenní mimino, jak leze po zemi a hledá potravu. Mimino samo, bez matky, krmení, výchovy… a že by je vychovalo nějaké zvíře nebo opice ?
Jenže i kdybychom připustili, že se takto náhodou člověk a jeho DNA zrodilo, stejně vyvstane otázka vzniku opačného pohlaví. Najednou zjišťujeme, že potřebujeme ještě jednu náhodu, respektive další spermii a vajíčko ! Opačné pohlaví, především nutné k rozmnožování druhu. Takže máme tu dvě embrya, která musí bez péče i výchovy dospělých přežít a dospět !! Jinak to být ani nemůže, neboť se bavíme o savcích. A co je znakem savců ? Jejich hlavním spojovacím znakem bývá rozmnožování, výživa mláďat a také to, že naprostá většina savců rodí živá mláďata, která jsou po narození krmena mateřským mlékem, a zárodek prodělává vývoj v těle samice, kde je vyživován prostřednictvím placenty.
V případě náhodného zrození jsou veškeré znaky rozmnožování, krmení i výchovy savců neurčité ! Navíc si připomeňme další důležitý faktor – spermie, mužské pohlavní buňky, potřebují určitou teplotu a žijí pouze dva až tři týdny !
Takovýchto nezodpověditelných otázek si v souvislosti s náhodným zrozením prvních dvou lidí můžete položit desítky.
Což o to, ale tímto nám záhada nahodilých situací nekončí. Jsou tu ostatní savci, tedy další náhodná stvoření. Kolik jich mohlo být ?
2000 – 5000 druhů ! Když vyřadíme savce vejcorodé, tak nám i tak zbude velké číslo. Takže řekněme, že 3000 mláďat se nějakým záhadným způsobem „narodilo“ a vylezlo z biologické polévky, načež se začalo bez přítomnosti matek a otců živit, potkávat s opačným pohlavím a následně množit ! Jak logicky nám proti tomu zní stvoření člověka Bohy-Stvořiteli a jejich následné vysazení na připravenou planetu Zemi.
Koneckonců my lidé se sami často považujeme za autory a výrobce různých biologických a chemických produktů, i za konstruktéry mnohých strojů a robotů. Tělo je prostě biologický stroj přizpůsobený k žití na této planetě. To se těžko vyvrací.
Zastáncům nahodilé evoluce a náhodného vzniku člověka můžeme navrhnout : Zkuste si vytvořit podobné prostředí prvotní biopolévce a naházejte do ní všechny indegrience potřebné ke vzniku savců a plazů. Pak jen míchejte a čekejte, až něco vyleze. A kdyby něco náhodou vylezlo, tak si dejte pozor, aby to nemělo dvě levé ruce a dvě pravé nohy, protože tak jedná náhoda. Evoluce sice probíhá, ale nemá nic společného se vznikem člověka, pouze s jeho tělesným a duševním vývojem.
Trochu mi to připomíná oblíbený duchovní příklad s hodinkami. Rozeberte je na součástky a tak dlouho s nimi třepejte v hrníčku, až se sami sestaví ve fungující mechanismus….
A tak nám nezbývá než dále hledat, zkoumat a věřit, že se někdy dozvíme, jak to se vznikem člověka skutečně bylo…
