Povídání o lásce

SrdíčkaCo je to vlastně láska ? Slovo, které je skloňováno po mnoho generací nejen dospělými, ale i dětmi. Dalo by se o ní napsat (a již se napsalo) mnoho slov. Pro člověka je však důležité, aby pochopil pravou podstatu slova láska. Slova, které pluje prostorem i časem v nezměněné podobě a stává se společně s vírou, nadějí a skutky pojítkem mezi lidmi a věčností. Jejím prostřednictvím vyjadřujeme veškeré krásy lidského bytí.

Láska nejen že k životu patří, ale je též původcem všeho dobrého, co člověk prožívá.

Definovat jí můžeme jako vrozený lidský cit, který si přinášíme do světa. V dětském věku prociťujeme lásku přirozeněji. To je normální. Jako děti jsme o ní totiž tolik nepřemýšlely, jen ji krásně a upřímně prožívaly. Každý z nás si na ty laskavé chvilky z dětství dokáže zajisté vzpomenout. Všichni jsme byli dětmi a mnozí z nás cítili tu „vůni“ lásky kolem sebe – v lidech, v přírodě, ale i ve svých snech. I právě proto je rozvíjení tohoto citu v útlém věku velmi důležité. Budoucnost lásky v dítěti totiž postupně ovlivňují rodiče, prostředí a nakonec i společnost, ve které dětská duše žije. Proto nechť rodiče vedou své děti k lásce a jsou jim správným příkladem.

Mnoho lidí má problém milovat „všechny lidi stejnou láskou“ – toť odvěký problém lidstva. Většinou si lásku schováváme pro své blízké, rodinu a několik přátel. Ostatní jsou pro nás „cizí“. Takže láska a její projevy často končí za dveřmi našich domovů.

V současnosti se setkáváme spíše s projevy „falešného puritánství“ vůči láskyplným projevům. Lidé se bojí vzájemně se dotýkat, a dokonce některé přirozené projevy lásky považují za odchylky či úchylky v chování.

Projev tohoto citu je sice u každého jedince jiný, leč není rozdílu mezi láskou muže k ženě, matky k dítěti a láskou ke zvířatům. Ano, jde o stejný cit a jednu podstatu, pouze jinak společensky definovanou a vnímanou. Jde o totožnou lásku, když milujete svou partnerku, dítě, přítele či zvíře. Láska má totiž mnoho podob a projevů, ale jen jeden zdroj.

  • Ruku na srdce, kolik lidí máme skutečně rádi ?
  • Kolik osob jsme schopni pohladit nejen rukou, ale i slovem ?
  • Proč se bojíme a stydíme tento krásný cit projevit a dát více lidem ?

Ano, svět není vždy takový, jaký by jsme chtěli, a proto se staňme znovu upřímnými a nezkaženými božími dětmi, kterými jsme kdysi všichni byli. Ne v myšlení, ne v moudrosti, ale ve vnímání a prožívání lásky. Zkusme znovu najít zlatou nitku našeho dětství. Vraťme se do doby, kdy jsme tuto zlatou nitku přetrhli. Oživme v sobě dětskou dušičku ztracenou v uspěchaném čase. Hledejme ve vzpomínkách a pozorujme svět kolem sebe, který je ve své podstatě a skutečnosti krásný. To jen my lidé si jej ztěžujeme svým chováním.

Dýchejme jako děti, smějme se jako děti a vraťme svou mysl do doby, kdy jsme ještě cítili dětskou radost ze života. Sice stárne tělo lidské, ale duše zůstává stále stejná.

Žijte tedy v lásce a staňte se její součástí – tedy součástí Božské podstaty člověka. Bez ohledu na věk a čas. Zastavte se ve svém spěchu a rozhlédněte se - skutečných dětských duší je kolem nás dosti - i těch tělem dospělých.

Nepřehlédněte:

SMS Věštba
SMS Výklad / banner