Noc na vršku, kde kat stínal hlavy

Kat na vrškuŘeknu vám příběh, který se stal mému kamarádovi v pubertálním věku. Tom a jeho kamarádi se, jednoho dne rozhodli, že si vyjedou na hrad Karlštejn. Nejen, že jim nestačila prohlídka hradu. Byli to otřelí „Zálesáci“, kteří prokřižovali českou zem křížem krážem. Skupinka pěti dospívajících klučinů se hojně posilněna alkoholem, utábořila kousek od Karlštejna, na vršku, kde páni dříve nechávali za trest stínat hlavy odsouzencům. Na tomto místě, které má v sobě negativní energii, je hojnost mrtvých duší. Ještě dnes toto místo vyniká tak silnou energií, že se vám zde může udělat nevolno. Skupinka kamarádů, si na tomto místě, které dnes je chráněné a posvátné, udělala tábořiště. Spaní pod širákem, to je jejich. Noc se blížila a můj kamarád, nevím, co ho to napadlo, není žádný strašpytel, začal vypravovat příběhy. Alkohol se blížil ke konci, a když zbývalo pár doušků, Tom si začal dělat srandičky z místního „kata“. Kat v té době byl k práci předurčený a své dílo musel vykonávat, byl jenom smrtelník, který za svou práci asi pravděpodobně pykal jako lidé, kterým setnul hlavu. Tom, nechtěně rozvířil negativní energii, kolem sebe. Pohanil katovu čest. Za noci, která patřila k zajímavým i tím, že byl úplněk, se začali dít věci. Všichni se začali cítit, unaveně a šli spát s poklidem. Spacáky a nebe nad hlavou, to je to pravé zálesácké. Jenže ráno, bylo dost alarmující. Toma probudil, ranní záblesk slunce. Když pootevřel oči, nevěřil. Na vršku, kde kat stínal hlavy, nespal. Z vyprávění kamarádů, víme, že je probudil strašný křik Toma. Co se asi stalo, a kde je Tom? Odkud se ozývá. Začali ho všichni hledat. Když došli k metru a půl velkým kopřivám, slyšeli Toma, slabě sípat. Kde je, nikde žádná cesta v kopřivách a přeci Tom, ležel uprostřed nich, ve svém spacáku, který byl úplně zakrvácený. Když se kamarádi k němu prodrali kopřivami. Tom omdlel. Po probuzení a pořádným šálku kávy, si začali dávat vše do souvislosti. Za úplňkové noci, Tom hodně pohanil místního kata. Ten se mu výstražně odvděčil tím, že ho nějaká neznámá síla, za měsíční noci přesunula i se spacákem doprostřed kopřiv. Kamarádi to nebyli, přísahali a dokazuje to, i že do kopřiv nevedla žádná cestička, nikde nebyli ušlapáni, jakoby Toma někdo z výšky do těch kopřiv posadil. A co krev. Tom neměl na sobě jediný škrábanec a přeci spacák, byl zbrocený krví. Zajímavé bylo, že krev vypadala, jako by pořád byla čerstvá. Kdo ji tam té osudné noci dal? To zůstává otázkou dodnes. Je to snad pomsta kata, za ty urážky? Buďte opatrní, ne nadarmo naši předci říkali: O mrtvých, jen to dobré.

SMS Věštba
SMS Výklad / banner