Gejša II. : Výchova a dovednosti

GejšaVýchova budoucí gejši někdy začínala již v útlém věku. Nebylo výjimkou, že některé gejši byly na toto povolání připravovány již od pěti let. V tomto věku se dívky začínají učit zpívat, tancovat, vést příjemnou konverzaci, vzdělávají se a také se studují umění čajového obřadu, kaligrafii, aranžování květin a další tradiční japonské umění. Dospívající dívky se také učí chodit ve speciálních botách, připomínající dřeváky, až na to, že tyto boty byly vysoké několik centimetrů, takže pro mladé dívky nebylo vůbec snadné v nich chodit a musely trénovat, aby se v nich naučily správně chodit a mít ladné pohyby.

Dívky, které dospívají a jsou gejšami-učednicemi, se nazývají v Tokiu Hangjoku a v Kjótu Maikó, což v překladu znamená tančící dívka. Až za nějakou dobu svého učení se z gejši-učednice může stát pravá gejša.

Gejšami se nejčastěji stávaly dívky z chudých rodin, kdy je jejich rodiče prodali a snažili se jim tímto způsobem zajistit alespoň o něco lepší budoucnost, než by měly, kdyby zůstaly s nimi. Také se gejšami stávaly ženy, které jejich manžel opustil, nebo dívky, které byly dcerami nějaké gejši a toto prostředí jim tedy bylo od malička blízké, nebo dcery nějakých prostitutek.

Kimona, která gejši nosily, byly nádherné, vzácné a drahé. Od obyčejné prostitutky se také gejša odlišovala tím, že nosila na opasku uzel, který měla vždy daný dozadu. Tento složitý úvaz bylo náročné uvázat, protože tehdejší kimona byla často jen jedné velikosti a pod tento pás se složila vždy délka, která byla gejše nepotřebná. Gejši mívaly kolem sebe i lidi, kteří je oblékali a starali se o ně. Prostitutky si uzel vázaly, nejen sami, ale uvazovaly si jej vpředu.

Nepřehlédněte:

SMS Věštba
SMS Výklad / banner