Co je nesmrtelná Duše ?

Barevná oblohaNení tolik pojmů, které vyvolávají v lidech tolik otázek jako slovo Duše a její nesmrtelnost. Zkusme si nastínit jeden z názorů. Můžete se s ním ztotožnit a nemusíte. A nebo třeba také doplnit a vylepšit.

Jediné co víme je, že nám předkové ve svých poselstvích zanechali svědectví o životě duše po smrti těla a o setkáních s vyššími duchovními bytostmi, které život „netělesný“ potvrzují.

Pojem člověk. Slovo někoho matoucí, pro jiného výraz pochopitelný. Co je člověk ? Bytost ? Tvor ? Čím se odlišuje ? Z čeho se skládá ?

Většina z nás zná pojmy spojené s člověkem – Duše, Duch a Tělo.

Zkusme si vysvětlit

Začněme u těla. Tělesná schránka je nám celkem známá a jasná. Určitě není třeba rozebírat. Prostě k tomu, aby se člověk mohl na Zemi objevit a sdílet své bytí s ostatními, mu bylo dáno fyzické tělo.

Pojem Duše

Dle dostupných informací to jsme MY. Ano jsme zřejmě duše v lidském těle, které jsou obdařené elementární schránkou zvanou Duch. Lidská duše se dá přirovnat k jakémusi atomovému jádru těla, který je spoután obalem z masa a kostí. Její projevy jsou interpretovány lidským tělem a analyzovány i tlumočeny rozumem, čili lidským mozkem.

A Duch ?

Duchem rozumíme energetický obal, tedy činnou sílu, která drží tělo a duši v symbióze. Duch se stará o to, abychom se nerozpadli a žili. Zajišťuje činnost tělesných orgánů nezávisle na našem rozumu. Je to molekulární schránka, díky níž pracují naše orgány „bez našeho vědomého ovlivňování“. Někteří lidé vidí z části ducha jako auru.

Často slyšíme vyprávění o smrti ducha a duše po smrti těla. Co z nás tedy po smrti zbude ? Duch a duše. Proč i duch ? Protože k tomu, aby byla duše zachována i po smrti těla a nerozplynula se v éteru, potřebuje energetickou schránku, která nepodléhá nám známým fyzikálním zákonům a tou Duch právě je. Proto se v mnoha svědectvích mluví o vidění duchů, tedy duše a ducha jako celku. Pro představu, asi něco jako průhledný balónek s průsvitnou zlatou kuličkou (duší) uprostřed.

Duch, Duše a Tělo. Tři v jednom. Tři elementy, které známe i z jiných částí hmoty.

A proč tedy mluvíme o člověku a ne o lidské duši ? Protože vidíme fyzický souhrn výše jmenovaných částí, tvořících celkovou strukturu, tedy člověka.

A naše JÁ ? Nic jiného, než označení naší jedinečnosti i odlišnosti od druhých. Též poznání a označení vlastní identity, dané osobními vjemy a pocity.

Říká se, že dochází u lidí k odcizení vlastní identity. Někdy to tak je. Díky všeobecné nevědomosti, používají lidé výroky „Já a moje duše, Já a mé tělo apod.“, čímž vytváří falešný dojem odcizení se sám sobě, tedy k nepochopení své podstaty. Slovo „já“ stává se prioritou a duše jest něčím cizím, či jen jakousi neznámou součástí, podřízenou našemu blíže neurčenému Já.

Ale netrapme se tím. Vaše „Já“ jest po smrti jen symbolem vaší identity a skutků.

Není důležité, zda používáte výrazy „já a moje duše“ nebo „já jsem lidská duše“, protože po smrti stejně zůstane jen jediná identita, a to jen ta v podobě lidské duše. Záleží jen na duchovní vyzrálosti, která není vždy vším. Není třeba se v tom zamotat, je třeba jen pochopit sám sebe a své chování. A když hned nepochopíte, nevadí, třeba máte vše zapsáno ve svých srdcích, i když jste to třeba ještě nezjistili.

Nepřehlédněte:

SMS Věštba
SMS Výklad / banner