Červená karkůlka

Červená KarkůlkaV pohledném stavení na konci vesnice, bydlela sedmkrát trestaná světice, od mládí fandila procházkám v šeru, na jejich památku vlastnila dceru. Křehounká dívenka s nosem jak okurka, červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila, dala jí facku a potichu pravila: „Rychle si oblékni červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku.“
KARKULKA: „Nač je mi maminko červená suknice, ta jenom přiláká vilného myslivce! Jestli mě znásilní, tak jako včera, nebudu už tvoje nevinná dcera!?!“
MATKA: „Nedávej bázlivým myšlenkám průchod, než bába za léky utratí důchod! Dones jí guláše aspoň půl hrnka“ bába vyskočí zas jako srnka!
Popadla Karkulka aktovku s jídlem, běže lesem, jak píchnutá šídlem. Navzdory vábivé červené sukýnce, nestřetla na cestě
vilného myslivce. Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy jí
donesly do známé chaloupky.
KARKULKA: Co je to za fóry, tak brzo po ránu, vlk se tu placatí v bábině županu!
VLK: Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří, s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři! Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá, zato tvá bába byla dost tuhá!!
KARKULKA: Tak to sis vybral kvalitní potravu ty blbečku padnutý na hlavu?!? Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou, sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!! Lesem se ozývá zoufalé vytí, jak se vlk pokouší vyvolat blití.

SMS Věštba
SMS Výklad / banner